Třetí jednorázovka - Vánoční dárek

23. prosince 2010 v 22:29 | d.nka |  Tvorba
Tahle povídka je určená pro jednu konkrétní osobu. Ano Honzi, přece jsem to dopsala ještě dneska, jak jsi chtěl. Doufám, že se tobě i ostatním bude líbit a vyžaduju komenty! :-D Takže si to užijte... :-)




Honza byl slušný kluk. Hrozně miloval nejnovější módní trendy, takovou tu starou klasickou hudbu šedesátých let, ale i moderní songy, především od jedné veleznámé zpěvačky Miley Cyrus.
Tohle ale není zdaleka vše. Jan rád lidem pomáhal ve výběru vhodného oblečení i líčení, v tom byl vážně dobrý. Studoval posledním rokem střední školu v Brně na Kamenomlýnské, stával se z něj velice schopný masér.
Právě při jedné ze svých praxí se zde setkal s ním - Lukášem. Lukáš byl nejnovějším přírůstkem do pomyslného seznamu věcí a lidí, které měl Honza hodně rád a hned se vyšplhal úplně nejvýše. Ano, Lukáš byl láska jeho života. Dokázal být tak okouzlující, tak smyslný, tak perfektně sladěný... Honza měl pádný důvod ho milovat, i když si nikdy předtím nemyslel, že by mohl být na kluky.
Proč? Jan totiž už několikrát spal s holkou, ale až poznal Lukáše, tak si uvědomil, že se mu vlastně nezdálo, že by ho to nějak bralo. Připadalo mu to přirozené, a i když jej to nějak moc nevzrušovalo, nechtěl si to připustit. To se s jeho přítelem změnilo. I když spolu za ten půlrok, co spolu chodí, sex ještě neměli, rozhodně už pár věcí zkoušeli. Honzu dostával do varu každičký Lukášův dotek, i když se vždy snažil chabě bránit s tím, že musí tam nebo tam, udělat to, či to. Lukáš jej vždycky umlčel… vlastně, spíš mu znemožnil vytvářet souvislé věty, nebo dokonce poskládat delší slovo. Honza, i když by to nikdy nepřiznal, tuhle Lukášovu stránku miloval. Nikdy se nedal odbýt a vždycky to bylo dobře, protože to, co následovalo, bylo pro Honzu něco naprosto úžasného. Ovšem Lukáš nebyl nějaký hrubián, který by svého přítele trýznil proti jeho vůli. Jeho reakce byly jasné, a proto v tom jeho polovička pokračovala, čímž Jana přiváděla ještě do větších rozpaků a dalších tuctů marně složených vět, které nedávaly naprosto žádný smysl. Ale to už zabíhal do detailů…
"Sakra!" Jan s rozespalým výrazem zamžoural na displej černých digitálních hodin, které stály na jeho nočním stolku. Byla přesně jedna hodina odpoledne. Byl Štědrý den. Ani nevěděl, kdy šel včera spát, musel balit vánoční dárky pro rodinu až pozdě večer, protože celý den strávil s Lukášem. Vždycky to nechává na poslední chvíli. Tohle ovšem bylo vážné.
Honza ještě chvíli pomrkával na displej těch černých hodin a poté bleskově vstal. Teploměr za oknem ukazoval mínus osm, což přispělo k dalšímu zaklení. Jde o to… Honzík sice včera všechny dárky v noci ještě stihnul zabalit, ovšem byly to dárky jen pro rodiče.
Docela dost lidí teď vánoční dárky objednává přes internet a Jan nebyl výjimkou. Nechtělo se mu v tom všeobecném mumraji létat po obchodech mezi davy, které se na něj ustavičně lepí, to si zkoušel minulý rok a nějak ho to nenadchlo. Ovšem včera, když se vrátil domů, na něj čekal šok. Pošťák dovezl krabice, na nichž byly vytištěné důvěrně známé značkové firmy jako odesílatelé, ovšem dárek, který objednal pro Lukáše, v žádné z krabic nenašel. Rychle se tedy připojil k internetu, kde zjistil, že jeho objednávka byla stornována, jelikož je zboží vyprodáno. Jan tedy musel po svých do města a doufat, že to, co má pro Lukáše vybrané, budou někde mít. V tomhle byl ale další háček. Bylo po jedné hodině a Jan měl s Lukášem schůzku domluvenou už na šestou hodinu večer.
Když si tohle Jan znovu uvědomil, na rty se mu vydralo další zaklení a zapadnul v koupelně. Musel se rychle hodit do módu alespoň ucházejícně vypadajícího člověka. Než se chudák zcela upravil a vzal si vhodné oblečení do mrazu i oku libému, bylo skoro čtvrt na tři. Z domu vystartoval rychleji než neřízená střela.
Další nevýhoda, kterou Štědré dny měly, byla doprava. Když se chtěl člověk po čtvrté někam dostat, měl prostě smůlu, proto musel Jan jednat velice rychle. Počkal si na nejbližší autobus a vmáčknul se ke dveřím. Dle jeho předpokladů, autobus byl narvaný. Není sám, kdo dárky nechává na poslední chvíli.
Jelikož centrum nebylo daleko, stál Jan za čtvrt hodinky u jednoho ze svých oblíbených nákupních středisek. Neváhal a vešel. Jen co to udělal, měl největší chuť vrátit se zpátky do toho mrazu. Bylo to tady ještě narvanější než v tom autobusu, zda-li je to vůbec možné. Ale on se nevzdá.
Začal si neoblomně razit cestu tím rozzuřeným davem honícím se za vším prodatelným a slušně vypadajícím zbožím co potká, k jednomu obchůdku s velkým nápisem PLAYBOY. "Hej, dávej bacha!", "Co se sem pleteš, trotle přiteplenej?!" I takovéto narážky po chvíli začaly padat na jeho adresu, ale on je nevnímal. Ono není zrovna vhodné chodit v protisměru mezi tolika lidmi, jelikož obchod byl přes celou uličku, po které lidi chodí směrem k východu, ale Janovi se to nechtělo obcházet. Ovšem po nějaké chvíli seznal, že možná byl vážně lepší nápad obejít si to. To když se zcela nechtěnou náhodou přizabil o košík nějaké postarší paní. Jeho pečlivě nagelovaný blond účes teprve v té chvíli poznal, jak nebezpečná může být prachobyčejná kabelka.
Do obchůdku, který byl kupodivu skoro prázdný, se dostal až po nějaké době. Jeho účes přece nemohl takhle zůstat, musel ho upravit a čekat než na něj u toalet vůbec přijde řada, to taky nějakou dobu zabralo. K prodavačskému pultu se přihnal značně zadýchaný.
"Máte… máte ještě tu limitovanou edici s prádlem a parfémem?!" Vyhrknul na ni a v duchu se začal modlit. Jan byl rozhodnutý, chce vidět Lukášův šťastný výraz, ví, že tenhle dárek ho neskutečně potěší... tedy spíš doufá. Jemu osobně by se nic nelíbilo víc, tohle bylo naprosto stylové. Proto mu chtěl koupit jedině prádlo od playboye a navíc… Lukáš mu takhle určitě bude dělat nemravné návrhy.
Prodavačka si Honzu chvíli měřila nicneříkajícím pohledem a pak zakroutila hlavou. Ukázala na člověka zacházejícího za roh, se kterým se Jan teď minul.
"Je mi líto pane. Právě jsme vyprodali poslední."
Jan zakroutil hlavou a pevně se kousnul do rtu. Dobře, tohle není jediný obchod v Brně, nebo ne? Ještě má trochu času. Vyrazil tedy z obchůdku, aniž by se rozloučil, nebo k tomu řekl něco dalšího, a cestou ještě nenávistně probodnul pohledem člověka, který mu uloupil jeho dárek.
V příštích pár hodinách Honzík procestoval téměř celé město, ale buď už měli zavřené, nebo to, co pro svého přítele chtěl, měli vyprodané. Zcela spráskaně se tedy vrátil zpět na místo, kde začal a usednul na lavičku. Mráz byl v tuto chvíli ten nejmenší problém. Dlouhou dobu tam jen tak seděl a hleděl do země, pochybujíc o tom, že se vůbec dožije zítřka. Bylo mu ze sebe na nic. Chtěl pro svého přítele jen to nejlepší a byla veliká ostuda nekoupit mu vánoční dárek. Teď už to bylo marné. Téměř všechny obchody už byly zavřené, takže by mu nemohl koupit ani to, co nechtěl. Náhle sebou ovšem prudce cuknul. Na rameno mu totiž poklepal muž, jehož tvář už někde viděl, ale v první chvíli si ji nemohl vybavit.
"Potřebujete něco?," zeptal se trochu nepříjemně, bylo mu vážně na nic. V očích měl ale smutný výraz. Muž obešel lavičku a dostal se na světlo. V tu chvíli si Jan uvědomil, že je to právě onen člověk, který mu vykoupil jeho dárek těsně před ním. Muž kývnul a posadil se vedle Jana. Potom zašmátral v kabeli a vytáhnul balíček s tím, co Honza tak urputně chtěl.
"Zdálo se mi, že tam v obchodě jsi se na mě tak zle podíval. Bylo to snad kvůli tomuhle? Je tu určitá možnost ti to prodat, ale chci dvojnásobek ceny," muž poukázal na balíček a Honza znovu nenávistně přivřel oči. Bylo to jako kdyby psovi mával kostí před šňupákem. Uvažoval dlouhou chvíli. Nebyla to zrovna levná záležitost a on u sebe tolik peněz neměl. Ten člověk jej sprostě vydíral.
"Nemám tady tolik peněz," řekl Jan a jal se muže dál probodávat. Ten balíček schoval do igelitky a se smíchem vstal.
"Tak to je smůla."
"Počkejte!" Jan vyhrnul rukáv u bundy a soucitně se zadíval na své hodinky značky rolex, které si koupil po letní brigádě. Ukazovaly přesně šest hodin. Stály snad trojnásob víc než ta sada. Sundal je ze zápěstí a nastavil muži. "Dám vám tyhle hodinky, když mi dáte tu sadu." Muž si hodinky vzal a detailně si je prohlédnul.
"Nejsou nové. Když ještě pět set připlatíš, dám ti to." To Honza už vážně zuřil… vytáhnul z kapsy peněženku a hodil po muži tu blbou pětistovku. Poté mu vyrval kabelu a otočil se k odchodu. Stejně jde pozdě.

V půl sedmé večer Jan klepal na dveře Lukášova bytu se štěněčím a naprosto bezelstným výrazem v obličeji. Trénoval ho celou cestu, aby Lukáše obměkčil. Věděl, že nemá rád zpoždění. Lukáš mu ovšem otevřel s úsměvem a hned ve dveřích jej prudce objal.
"Bál jsem se, že už nepřijdeš." Řekl potichu a vtáhl Jana dovnitř. Ten nevěřil vlastním očím. Vše bylo dokonale uklizené, na stole byla přichystaná večeře a svíčky a pod nedalekým stromečkem se nacházely dva dárky.
"Omlouvám se, večeře u nás se trochu protáhla. Lukáši, vypadá to tu nádherně…," zadíval se k tomu stolu a pak stočil oddaný pohled zpět k jeho příteli. "To jsi nemusel."
Lukáš se jen pousmál a sundal Janovi bundu. Když ji věšel, položil Jan pod stromeček ještě svoji igelitku a pak se rychle vrátil ke stolu, kde se usadil. Lukáš se po chvíli vrátil a cestou Jana letmo pohladil po vlasech. Dali se do jídla. Ta večeře byla výtečná…

"Tak už to rozbal." Smál se Lukáš, když měli dojezeno a Jan držel v ruce jeden z dárků. Sladce se pousmál a jal se odstraňovat papír. To, co pod ním našel, jej přimělo ke zděšenému pohledu, čehož se Lukáš leknul. Jan jen ukázal pod stromek na igelitku. Lukáš tedy vstal a nakouknul dovnitř. Potom se začal hlasitě smát. Honza na něj trochu překvapeně zamrkal, ale nakonec se rozesmál taky. Ano, koupili si to stejné, i když Lukáš dostal černé a Jan růžové. Lukáš přešel zpět a usednul ještě s jedním dárkem k Janovi, poté ho láskyplně políbil.
"Díky, je to moc hezký dárek. Bude se hodit. Musíš si jej vyzkoušet, abych věděl, jak ti to pasuje." Zašeptal mu Lukáš do ucha a ruka mu sklouzla na jeho stehno. Jan pouze zalapal po dechu, už tak byl celý v rozpacích.
"Když… když ty taky…" zašeptal trochu roztřeseně, ale pak si všimnul, že Lukáš drží ještě jeden dárek. Ten si jeho pohledu jistě všiml a rozbalil mu ho sám.
"Musíme se nějak odlišovat." Pronesl koketně a nasadil Janovi růžová ouška. Tenhle dáreček v něm vyvolal velice bouřlivou reakci. Začal Lukášovi nadávat do chlípníků a úchylů a bůhví čeho ještě, ale ten jej rychle umlčel polibkem.
"Je čas na vyzkoušení." Řekl Lukáš, když se mu povedlo Jana dostatečně zpacifikovat a zvednul se. Poté si stáhnul tričko. Dělal to s tak nedbalou elegancí, až Honza tajil dech. Měl chuť si taky sáhnout, ale nikdy by sám od sebe takhle… ne, teď nemohl. Tričko skončilo kdesi na zemi, ale Lukášovi to nestačilo. Vadilo mu, že se tu vysvléká sám, proto Jana postavil na nohy a pomaličku vklouznul rukama i pod jeho tričko. "Tak ať v tom nejsem sám." Zašeptal mu do ucha a začal tričko pomalu vytahovat.
"Lukáši…" zašeptal Jan. Takhle se mu nedokázal bránit. Mohl jen nečinně přihlížet a oddat se jeho dotykům. Když i jeho tričko skončilo na zemi, zatlačil ho Lukáš ke své ložnici.
"Mám pro tebe ještě jeden vánoční dárek, miláčku." Zašeptal znovu a vzal ho za ruku. Poté Jana dovedl do své ložnice, uprostřed které se rozkládala skromná postel, ale právě v tuto chvíli vypadala naprosto úžasně. Byla celá posypaná okvětními lístky růží, takže Jan naprosto zapomněl na to, že si chtěli něco zkoušet. Byla to jen záminka, už Lukáše znal.

"Lukáši…," šeptal tiše Jan jen jediné jméno. Právě prožíval naprostou extázi. Cítil svoji ruku ve vlasech svého partnera a nechával ho, aby si dělal s jeho tělem, co se mu zlíbí. Bylo to prostě nádherné, cítit jeho doteky, občasné vzrušené zasyknutí, jeho jazyk, který si razil cestu k již naprosto obnaženému rozkroku. Byli tu jen oni dva. Dvě nahá, zmítající se těla pod vlnami rozkoše.
"Budeš můj?" Zeptal se Lukáš Jana tiše. Na tenhle okamžik se těšil už hrozně dlouho. Byl svému příteli naprosto oddaný.
"Už navždycky," vydechnul Jan a poddal se první vlně tomu neznámému pocitu, po kterém tak dlouho toužil. Lukáš je ještě stihnul překrýt dekou, než se oddali něčemu neuvěřitelnému.
Pro oba to byla nezapomenutelná noc a doposud ty nejlepší Vánoce, co zažili.

(Každá následující noc byla lepší a lepší, ale to už je bezvýznamný detail. Možná že mohu jen podotknout, těšte se na Vánoce 2011 :-D)
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Já | Web | 23. prosince 2010 v 22:39 | Reagovat

*Heart collapse*
Tak tohle bylo něco neskutečnýho... Nádherný počtení, jemně okořeněný slash erotikou...
Vážně krásná povídka...^w^

2 Callie Callie | 23. prosince 2010 v 22:42 | Reagovat

Klásný.. Růžový ouška.. To se mi líbí :D :-D  :-D

3 d.nka d.nka | 23. prosince 2010 v 22:51 | Reagovat

[1]: Díky moc, snaha byla, ale rozhodně to může být i lepší :)

[2]: No u tebe se tomu ani nedivím. :-D

4 Roman Roman | 23. prosince 2010 v 23:17 | Reagovat

Dani jak už jsem mockrát řekl máš talent takže pokud můžu říct je to jako vždycky pervetní práce :-)

5 Majk666Death Majk666Death | Web | 23. prosince 2010 v 23:45 | Reagovat

:-D:-D ty vado :D hezkééééééééé :D máš talent :-D na ten gymp si neměla chodit :D

6 d.nka d.nka | 24. prosince 2010 v 0:24 | Reagovat

[5]: Pročpak? :-D

7 hustý... hustý... | 24. prosince 2010 v 8:28 | Reagovat

čauky!bylo to vážně hustý,smékám před tvým spisovatelským úměním....h. :-)  :-)  :-)  :-)

8 Majk666Death Majk666Death | Web | 24. prosince 2010 v 9:31 | Reagovat

:-D  :-D  :-D

[6]: no, protože na gympl choděj jen lidi s nejistejma záměrama :D sis měla vybrat něco lepšího :D

9 Dahaka Dahaka | Web | 24. prosince 2010 v 9:32 | Reagovat

Sice jsem ze začátku kroutila hlavou...ale čím dál jsem četla, tím víc jsem si to uměla představit jako zcela realný příběh všedního Vánočního dne. Ty plyšové ouška tomu dodaly korunu. Vážně pěkný příběh.

10 d.nka d.nka | 24. prosince 2010 v 9:44 | Reagovat

[8]: Je to ta nejlepší volba.. jelikož mám zase nejisté záměry :D

[9]: Hele, ale proč? :-D Je to zcela reálné, i takoví lidi existují. A náhodou Honzík je moc fajn kluk. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama