Chtěla bych předem upozornit na to, že tohle není zrovna pro nejslabší povahy. Tuhle povídku jsem napsala ve škole, dneska jsem byla dost smutná. Podle toho to taky vypadá. Přesto, rozhodla jsem se to zveřejnit, protože u mé spolusedící (velice inteligentní slečny), to mělo kladný ohlas (když nepočítám, že jsem málem musela hledat kapesníčky). Takže, ještě jednou. Je to smutné, je to depresivní a je to velkej slaďák. Psala jsem to za obě postavy, budou vždy oddělené pomlčkou, snad se v tom nějak vyznáte... a proč jsem tak činila? Protože mi prostě a jednoduše hráblo, nestačilo mi popisovat jen pocity jedné z nich. Ale jak říkám, kdo nechce, číst to nemusí.
Mimochodem, Peti, tahle je pro tebe a moc ti děkuju za tak kladný ohlas.
Mimochodem, Peti, tahle je pro tebe a moc ti děkuju za tak kladný ohlas.